Jako malé děti většinou obdivujeme naše o pár let starší kamarády. Zdají se nám dospělejší, líbí se nám styl jakým se oblékají, jak mluví, jak se chovají - jednoduše: jak žijí. V hloubi duše toužíme být jako oni, a proto se je snažíme napodobovat, seč nám síly stačí. Teprve časem zjistíme, že jsme každý originál a nemá cenu kopírovat někoho jiného.

Tak proč, sakra, když něco udělám, to musí vzápětí udělat i ona?! Kdyby nám bylo o deset let míň, tak bych to ještě brala.. jenže.. v našem věku?! Skoro by bylo na čase dospět, nemyslíš?