... když mi bylo třináct, přála jsem si, aby mi bylo patnáct. V patnácti jsem dostala občanku, ale mým snem bylo řídit auto, chtěla jsem, aby mi bylo osmnáct a já mohla nejen řídit, ale i (legálně) pít alkohol kdy se mi zachce. V osmnácti jsem si říkala, že ve dvaceti letech člověk konečně dospěje, je rozumný, má za sebou maturitu, chystá se na vysokou a všichni, ke kterým dříve s úctou vzhlížel, ho berou jako rovnocenného partnera, chtěla jsem, aby mi bylo dvacet. Teď je mi o rok víc a já se často přistihnu při myšlence, že chci, aby mi bylo zase patnáct.