"Jako déšť stékáš po mém těle.. jako kapky vody chladíš mou kůži... jako slzy rosy - pláčeš..."

Tiše. Noha nohu mine. Líně. Kráčím dál. Zlověstný šelest padlých listů. Neotočím se. Zvuk sílí. Zrychlím krok. Praskot větviček sílí. Je blízko. Zpanikařím a poruším rytmus. Přestaň, chce se mi křičet. Dám se do běhu. Klopýtám. Běžíš za mnou. Strach mi svazuje nohy. Slyším tvůj dech. Jsi rychlejší než já. Nemám šanci zmizet. Být mlhou, rozplynula bych se. Být ptákem, zamavála bych ti z výšky černými křídly. Být zajícem, kličkovala bych mezi stromy tak dlouho, dokud bych se ti neztratila z dohledu.... 

Cloumáš se mnou a ptáš se, co dělám? .. Utíkám. Utíkám před tebou.. utíkám před sebou samou... utíkám totiž před vlastním svědomím...