Zpočátku tomu zvuku nevěnuji pozornost. V první chvíli mě napadne, že se Jonne urazil a udělal přesně to, co měl udělat už včera večer - odejít. Trochu si s tímto zjištěním oddechnu. Konečně pochopil, že tu pro něho není místo. Včera večer to byl on, kdo mě dokonale uspokojil, ale dneska  v noci to bude zase někdo úplně jiný... S tím se musí Jonne vyrovnat. Tohle je prostě život. Můj život. A já do něho nehodlám zavádět  kvůli Jonnemu nějaké inovace. Vyhovuje mi mít každou noc někoho jiného, protože můžu mít koho chci. Častokrát se nestihnu zeptat ani na jméno, ale ... záleží na tom? ... vždyť jde stejně jenom o pár seskupených písmenek. Nic víc a nic míň v sobe nenesou. Nezáleží mi na tom. K tomu, abych si užil nic vědět nepotřebuju... jenže Jonne... Jonne to bere všechno jinak. Sice se mi to s ním včera v noci líbilo, ale bylo to poprvé a taky naposledy. Už nikdy se ho nesmím ani dotknout, další tvrdý pád na zem by mu nejsíš zlomil srdce...

Vymáčku si do dlaně trochu šamponu a rozetřu si ho důkladně do vlasů. Sprchový kout okamžitě zahalí svěží vůně. Zhluboka se nadechnu, sice nevoní tak dobře, jako ten, co jsem měl minule, ale... všecho je lepší, než ten hnusný zápach vodky z mých úst. Jenže alkohol k tomu všemu neodmyslitelně patří, ušklíbnu se. Bourá hranice a donutí člověka nepřemýšlet nad tím, co dělá. A zda to, co dělá, je správné nebo naopak.

Tenký závěs za mými zády se zavlní. Kotníky mi ovane chladný vzduc

"Můžu se s tebou osprchovat?" aniž by čekal na mou odpověď, vkročí jednou nohou ke mě. Nestačím ho zarazit. Pořád se ještě trochu zpamatovávám ze vzniklé situace.
"Jonne.." pokusím se zaprotestovat. Ale on mě umlčí. Natiskne se na mě celým svým tělem a snaží se vyhledat má ústa. Uhýbám. Jonne je sice slabší, ale zřejmě toho včera nevypil tolik. Když se mu podaří přitisknout rty na mé, rozhodnu se si s ním chvíli pohrát. Nechám ho. Dokonce ho ani nezarazím, když mi přejde prsty po tváři, přes bradu, až na krk, kam se posléze přesune i svými chtivými rty. Jemně mě kousne.
"Jonne, tohle ne-" snažím se ho od sebe odstrčit, ale má sílu. Nenechá se jen tak odbýt. Pokračuje dál. Chvíli se jen opírám o stěnu sprchového koutu a nechávám Jonneho, aby mě hladil po celém těle. Slastně přivřu oči. Líbí se mi to. Lhal bych, kdybych tvrdil opak. Jonne se po pár minutách osmělí ještě víc. Sjede rukou do mého rozkroku. Otevřu oči.
"Jonne, to by stačilo," zachraptím. Přece jsem si před chvílí něco řekl, ne?! S Jonnem už nikdy!
"Ale já to chci," zamumlá. Mozek mi s tímto přiznáním přestane fungovat. Přeberu iniciativu a silou Jonneho namáčku na stěnu. Vypískne. Nevím, jestli překvapením, nebo náhlým chladem, ale zjišťovat to nehodlám. Pohlédnu mu tvrdě do očí a otočím si ho k sobě zády. Chtíč, který mě ovládl, začíná být nesnesitelný. Musím to udělat. Kašlu na předchozí předsevzetí... tohle bude naposledy.
"Počkej," zarazí mě na poslední chvíli Jonne, "miluješ mě?" tato slova na mě mají účinky ledové sprchy.
"To teď neřeš," snažím se z toho nějak vykroutit a přitisknu své rty na jeho krk, abych ho přivedl na jiné myšlenky. Jonne se ode mě však odtáhne: "Tak miluješ mě nebo ne?!" jeho hlas je rozzuřený a možná taky trochu lístostivý. Pokořený a prosebný.
"Nedokážu lhát," pokrčím rameny. Jonne zůstane nehybně stát. Když se k němu přiblížím, abych pokračoval tam, kde jsme skončili, hrubě do mě strčí. Zavrávorám a málem přepadnu dozadu.
"Co to do tebe vjelo?! Myslel jsem, že to chceš!" zaječím na něho. Jonne na mě beze slova pohlédne. V očích se mu lesknou slzy. Zmlknu. Nepoučil se. A já to málem udělal znovu. Nechybělo málo a opět jsem opakoval svou chybu. Cítím, jak ze mě veškeré vzrušení pomalu opadává. Jonneho hrudník se nepřestane přehnaně zvedat. Snaží se to rozdýchat.
"Jsi parchant, Kristiane," zasyčí mi do obličeje. Takovou reakce jsem od něho nečekal, ale lepší, než kdyby mi tu začal dělat scény plné výčitek. Jonne tiše vyklouzne ze sprchového koutu, přes sebe si přehodí župan. Mlčky ho pozoruji. Jonne si utáhne pásek a vystřelí z koupelny. Už mi nevěnuje ani pohled.

Netrvá dlouho a zaslechnu bouchnout domovní dveře. Jonne odešel.

By Linut