Zdá se mi, že Yuovy paže kolem mého pasu ztěžkly. Jako bych byla v pevných železných okovech a nemohla se dostat ven. Násilím zavřu oči a polknu, abych zahnala tu pachuť prohry. Jenže pak si vybavím naši první společnou noc a postupně se mi vybavují všechny... nedokážu určit, která ve mně zanechala nejsilnější emoce... najednou nedokážu zarazit hráz slz, která se stejně musela každou chvíli přehoupnout přes řasy. Cítím, jak mi slané pramínky stékají zpoza zavřených víček. Nezvládla jsem to. Nedokázala jsem se rozloučit, aniž bych neprojevila své emoce. Stojím jako kamenná socha, jednou rukou si svírám hrdlo, abych zmírnila vzlyky a tu druhou si držím na hrudníku. Ta bolest je nesnesitelná... čekám, že se mi srdce každou chvíli rozletí na tisíc kousíčků...
"Sarah?" ozve se pomalu Yu a chce se mi podívat do tváře. Bráním se seč můžu, nechci, aby mě viděl zlomenou, na kolenou... Ale Yu mě hravě přepere a zvedne mi rukou bradu. Naše oči se na zlomek vteřiny setkají, ale já vzápětí zbaběle ucuknu.
"Ty pláčeš?" zeptá se šokovaně. Vytrhnu se mu z jeho sevření, které postupně zesláblo a rychle si otřu slané potoky do rukávu trička.
"Co jsem provedl?" zašeptá. V jeho hlase vycítím nejistotu.. nebo spíš.. zoufalost.. nedokážu to teď přesně identifikovat. Vlastně se o to ani moc nesnažím...
Když částečně získám ztracenou rovnováhu, odvážím se promluvit:
"Pomalu půjdu.." zdá se mi, že to ani nejsem já. Mluví za mě někdo jin
. Tohle není můj hlas.. je cizí! Neznám ho!
Konečně se rozhoupu a aniž bych věnovala Yuovi jediný pohled, proklouznu kolem něho a vezmu za kliku. Jenže dveře se ani nepohnou.
"Mohl bys odemknout?" promluvím do prázdna. Jsem zničená. Neuvědomila jsem si, že zamkl. Připadám si jako v dobře lapené pasti se svým nepřítelem..
Stále k němu stojím zády a čekám, kdy mi hodí klíče k nohám. Ale stále se nic neděje. Když se mi zdá, že to trvá věčnost, odvážím se otočit. Yu zůstal stát na svém místě. Jeho výraz nabyl neurčitých pohnutek. Trochu znejistím. Přijde mi, jako by ho někdo zaklel.
"Mohl bys mi prosím tě odemknout nebo se v tom týrání tak vyžíváš?" vyhrknu a z očí se mi vyvalí další slzy. Ponížení. Ucítím, jak se mi zamotá hlava, na poslední chvíli se pokusím opřít o dveře, ale pak se sesunu bezvládně dolů. Už se nebráním slzám. Nechám svým emocím volný průchod.
"Sarah!" přiskočí ke mně Yu a chytí mě kolem ramen. "Co to do tebe vjelo?" mumlá nesrozumitelně a já cítím jeho motýlí polibky ve vlasech. Nemám sílu se vzchopit. Ale ani ho od sebe odehnat a odejít. Naopak. Zachovám se úplně jinak, než jsem sama od sebe očekávala. Místo toho, abych ho od sebe prudce odstrčila, ho k sobě ještě víc přivinu. Máčím mu slzami tílko a pevně ho za tu tenkou tkaninu svírám, jako bych ho už neměla nikdy v životě pustit...
"Nedokážu to. Promiň." vypravím ze sebe zničeně.
"Co nedokážeš? Nerozumím ti," dívá se mi zmateně do očí a pořád se mně snaží utišit.
"Odejít," a opět mým tělem projede vlna neustupujících vzlyků. Mám pocit, že se udusím. Dochází mi kyslík, skoro se nemůžu nadechnout. Yu si toho taky všimne, protože se mnou trochu zatřese, abych se vzpamatovala.
"Proč jsi chtěla odejít?" podívá se na mě a jeho výraz ztvrdne. Teď mi připomíná kamennou sochu. Ani náznak nějaké mimiky. Jenom čeká, co ze mě vypadne.
"Sám jsi mi naznačil, že je mezi námi konec.." zašeptám a skousnu ret, abych zabránila dalším slzám, které se mi hrnou z očí.
"Cože?!" zvýší Yu hlas, až sebou leknutím cuknu. "Kdy prosím tě?!" pokračuje ve stejném tónu, ale když vidí, že nemám daleko ke zhroucení, přestane se mračit a přetáhne si mě k sobě na klín:
"Co si to namlouváš?" šeptá a kroutí přitom hlavou. "Nikdy bych tě přece nevyhnal." políbí mě na tvář. "Jak sis vůbec mohla myslet, že bych tě po tom všem opustil?" drtí mě ve své náručí čím dál tím víc. Opět se mi skoro nedostává dechu.
"Přišlo mi to tak..." připustím kajícně. "Ty slova, co jsi vyslovil... daly se vyložit více způsoby.." odmlčím se. "Nevyznám se v tobě, Yu," konečně se odvážím zvednout zrak a podívat se mu zpříma do očí. Jenže to, co v nich vidím mě zasáhne. Výsměch, pošklebování nebo něco podobného, co jsem čekala, to není. Z těch modro šedých očí kouká bolest, zklamání...
"Jsi pro mě vším. Pořád to nechápeš?" pohladí mě po tváři. Zachytím jeho dlaň a přitáhnu si ji ke rtům, abych ji mohla letmo políbit.
"Každá minuta bez tvé přítomnosti je pro mě nesnesitelná." zašeptá. Najednou mu věřím. Stačí se mu podívat do tváře, slova dokážou lhát, i mimika, ale jeho oči.. ty tohle neumí..
"Nebo si snad chtěla opustit ty .. mě?" tázavě se na mě podívá a přimhouří trochu oči. I tohle mě přece napadlo, vzpomenu si. Ale nahlas nic neřeknu.
"To všechno Paula, že jo?" utrousí Yu znechuceně. Nemá cenu zapírat. Skutečně to byla ona, kdo ve mně rozdmýchal plamínek pochybností, který vzápětí vzplál a rozpoutal ve mně požár...
Sotva znatelně kývnu. Yu praští pěstí do rámu dveří, až to zaduní.
"Myslel jsem si to!" procedí skrz zaťaté zuby. "Chce nás rozdělit!" podívá se mi do očí. "Nesnese pomyšlení, že sis vybrala mě." pronese vytočeně. "Ale tohle ji nedaruju." jeho oči se zúží do malých štěrbinek. Skoro bych se ho lekla.
"Ne, Yu... prosím.." zašeptám a opřu si hlavu o jeho hrudník.
"Zaslouží si pořádnou lekci." pokračuje Yu nesmlouvavě.
"Tímhle se nic nevyřeší." špitnu ztrápeně. Další rozbroje s Paulou bych už asi neunesla.. Mohlo mi dojít, že tohle bude běh na dlouho trať.. jenže nikdy by mě nenapadlo, že mi bude moje kamarádka, která ke mně chová značné sympatie, podkopávat nohy takhle škaredým způsobem... tohle od ní byla podpásovka. Samé lži, kterými mě naočkovala.. a já.. já jsem jim slepě uvěřila... vlastně na tom všem nesu svůj podíl viny. Kdybych nebyla tolik skeptická, nemuselo se všechno takhle vyhrotit..
"Dobře. Nechám to být. Ale jenom kvůli tobě," ucítím jeho dlaň na svých zádech. Zvolna mě hladí a přitom mi šeptá do ucha slova, která mě vteřinu od vteřiny uklidňují.. takže jsem za chvíli zase zpátky v realitě...
"Slib mi, že se to už nikdy nebude opakovat.." podívá se mi zničeně do očí.
"Slibuju." přitáhnu si jeho hlavu k sobě a nedočkavě ho políbím. Jako bych najednou zachytila nit, která se před tím celým zmateným výstupem přetrhla. Rozhodnu se plynule navázat.. a Yu není proti. Vrací mi polibky stejnou měrou, dokonce ještě vášnivěji než předtím...
Netrvá dlouho a sama na sobě pociťuju nutkavou touhu. Touhu po něm. Nemůžu se ho nabažit. Jeho polibků, doteků.. vím, že potřebuju stále víc.. ale Yu mi to dneska neusnadňuje, pořád zůstává až nechutně slušnej... asi na mě po tom všem nechce tlačit. Ale přesto vím, že je na tom úplně stejně jako já. Ochutnávám to z jeho polibků, jeho bloumajícího jazyku i jeho pečlivě vypočítaných doteků.. všechno nasvědčuje tomu, že se ovládá jenom silou vůle..
Využiju toho, v jednom okamžiku mu vklouznu rukou pod tílko a obkroužím mu prsty oblast kolem pupíku. Pod tím dotykem se prohne. Sama pro sebe se usměju, tohle jsem čekala. Nehodlám se vzdát a pokračuju v tom, co jsem začala. Jakmile mu rukou zavadím o klín. Sevře mě tak silně, že se začnu obávat o své kosti....
"Můžu tě zneužít?" zasténá mi roztouženě do ucha.
"Ne," kousnu ho, svou radikální odpovědí ho trochu vykolejím, ale když vidím jeho zmatený výraz, uvedu vzápětí všechno na pravou míru: "Protože já zneužiju tebe." dodám tiše. Yu už nečeká ani minutu, vezme mě do náruče a přenese na jeho postel.
"Tak to si nechám líbit." zasvítí mu oči a přestane se konečně vzpouzet, když ho donutím, aby se překulil na záda. Chytím si lem trička a chci si ho přetáhnout přes hlavu, ale Yu mě v mžiku sevře zápěstí a pomůže mi, čímž celý proces značně urychlí. Nevnímám, kam ho odhodil. Teď mě to nezajímá. Jsou přece důležitější věci...
O vteřinku později za tričkem letí i další kousky našeho oblečení.
"Už jsem ti říkal, jak jsi nádherná?" zašeptá mi Yu do ucha, když přes něho přehodím nohu a pomalu si na něho lehnu. Se smíchem zavrtím hlavou.
"Ne?! Ale to je chyba," zhrozí se a aby svou chybu napravil, spojí naše rty v dlouhém polibku.
"Miluju tě." odvážím se vyslovit tyhle dvě slova, která mi zní pořád v hlavě dokola.. nemůžu se jich zbavit.. ale jedno vím jistě – chci se o ně s Yuem podělit. Oplácet mu stejnou mincí..
"Zopakuj mi to." zadívá se na mě Yu naléhavě a sjede svou rukou po linii mých zad až k zadečku, kde se zastaví.
"Miluju tě." pronesu o poznání tišeji.
"Nemůžu uvěřit tomu, že jsi to skutečně řekla." zašeptá Yu a pohrává si s mým řetízkem, který mu zčásti spočívá volně na nahém hrudníku.
"Já taky ne." nepatrně se usměju. Je to první kluk, kterému jsem vyznala takhle otevřeně lásku... je až k neuvěření..
"Sarah.." zasténá. "jsi neuvěřitelná... jednou mě zničíš.." pronese zdrceně.
"Jednou? Ne.. už teď." zasměju se a napřímím se. Yuův výraz se změní. Netrvá dlouho a splním to, co jsem mu před pár okamžiky slíbila. Nechám naše těla splynout v jedno....
"V tom případě mám jenom jedno přání.." zašeptá mi mezi krátkými pauzami vysíleně. "Být nesmrtelný.." dodá a stiskne mi silněji mé pohybující se boky.
Tuhle větu nechám bez odezvy, plně se soustředím na tu stoupající touhu, která je pořád silnější.. skoro se nedá vydržet. Yu hlasitě vydechne a najednou mě převalí pod sebe. Trochu nechápavě se na něho podívám. Jasně jsme si pro dnešek stanovili pravidla!
"Chci se v tobě utopit." zašeptá a překryje mě nesmlouvavě svým tělem. Vzdám se. Stačí totiž pár rychlejších pohybů z jeho strany a oba dva se musíme navzájem krotit, abychom nepřilákali kluky...
By Linut
