Název: Funeral song for us (naše pohřební píseň)
Autor: Linut
Žánr: Angst, songfic, tragedy
Fan Fiction psaná v roce 2004, na motivy písně "Funeral song" od The Rasmus.
Na Helsinki padla tma a na povrch vyplouvá odvrácená strana města. Z tmavých zákoutí se nese křik a pláč. Přitom nikde není vidět živé duše.
Chlad mi nemilosrdně svírá srdce. Nezastavím se, jdu dál. V hlavě mi nezustala jediná kloudná myšlenka. Jen prázdnota ovládá moji mysl. Strašný pocit, zoufalství. Neuvědomuji si, co vlastně dělám. Něco mi našeptává ať se rychle otočím a uteču dokud je nějaký čas.. Než bude definitivně pozdě. Neposlechnu, pokračuji stále temnými uličkami ke svému cíli. Připadám si omámená. Jako ve snách se plížím ztichlou čtvrtí, nepusobí dvakrát přívětivě, k onomu místu. Někde v dáli slyším lidské zděšené hlasy. Už jsem blízko, uvědomím si a zpomalím krok. Nevím, jestli jsem připravená podívat se pravdě do očí. Ale já se nevzdávám, neuteču, pokračuji dál. Těsně kolem mě prolétne vrána. Mám pocit jakoby naříkala. Ty zvuky mi rvou srdce na malé kousíčky. Zamává naposledy křídly a zmizí mi z dohledu. V tu chvíli se začnu obávat, že je vážně příliš pozdě..
Tiše dojdu k hloučku vzrušeně šeptajících lidí. Okamžitě se přede mnou rozestoupí a ztichnou. Někdo mě dokonce zlostně probodává očima, jiný se jenom ušklíbne a poznamená na náš účet něco odporně jedovatého. Lidská nenávist, je nejhorší, co nás mohlo potka
. Nevšímám si jich. Už ne. Za tu dobu, co jsme tu žili jsme si zvykli na zlé lidi. A to jenom proto, že nám záviděli. Hlavně Laurimu jeho úspěchy se skupinou. Mě považovali za lhářku a podvodnici, která z něho jenom ždíme peníze. Možná jsme se měli odstěhovat hned, jenže teď už je opravdu příliš pozdě, uvědomím si.
Stejně se živí pouze lidským neštěstím. Je mi z nich špatně. Sklopím zrak k nehybně ležícímu tělu. I ve tmě rozpoznám kaluž krve, která ho obklopuje. Stisknu rty, beze slova si k němu kleknu na zem a zadívám se mu do těch nádherně zelených očí. Už ztratily veškerou jiskru i lesk je ta tam. Ten prázdný pohled mě ničí. Nikdy jsem si nepřipouštěla, že by to všechno mohlo zajít tak daleko. Nevydržím to, takovýhle konec si nezasloužil. Z nebe začnou padat provazce deště. Smáčí mi pomalu vlasy i černý kabát na mě začíná těžknout, jak se nasává vodou a chladí rozpálené tváře s potoky horkých slz. Nevnímám zimu ani třes, který mnou ovládá. Dav čumilu prořídne, stále tu mlčky klečím a svírám jeho ruku ve svých dlaních. Zaplavuje mě hrozný pocit, když neopětuje muj stisk, jeho dlaň je studenější než led a leží bez hnutí v mé. V uších mi hučí. Mým tělem cloumá zimnice a horečka zároveň. Zvláštní pocit.
Tady to všechno začalo a tady to také všechno skončilo. Bez posledního hřejivého slova, bez utěšujícího pohlazení, bez pevného objetí, jenom s hořkými slzami, bolestí, beznadějí a strachem, co bude dál...
Proč to musel skončit právě takhle?? Přišel čas se definitivně rozloučit. Rozloučit se s někým, kdo mi byl vším, mým smyslem života. Asi to nedokážu. Nemužu ho jen tak opustit. Pomyšlení, že ho vidím naposledy mě skličuje a ubíjí ještě víc než cokoliv jiného.
"Brzy se setkáme, lásko." zašeptám mu do slepených pramenu vlasu. Opatrně se jich dotknu. Mezi prsty mi uvízne pírko. Musím zavřít oči, abych se nerozplakala nahlas. Nechám si ho, ať se děje, co se děje.. bude mi ho připomínat. Na včky. Pořád ho uvidím před sebou. Strávili jsme spolu příliš krátký čas, ale přesto jsme žili jeden pro druhého..
Proč něco krásného trvá pouhý okamžik a to zlé přetrvá na pořád??
Je kruté ukončit něčí život jenom kvuli jeho slávě. A ješti krutější je, vyhnout se spravedlnosti a ukrýt se před svými činy do ústraní..
"Sbohem. Nikdy na tebe nezapomenu Lauri Ylönene. Naše vzpomínky nemužu jen tak vymazat, nejde to..Na jsou až příliš živé a krásné..Byl jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo a co mě kdy mohlo potkat...A jsem za to nesmírně vděčná..I když to netrvalo dlouho.." zašeptám skoro cizím hlasem a rozhoupu se na opravdu poslední rozloučení..
Skloním se k jeho mrtvolně bledým rtum a lehce se jich dotknu. Poslední polibek...neopětovaný..tak chladný..Ten pocit, kterého si mi dostane vzápětí nadosmrti nezapomenu...
By Linut
