Za okny padal sníh. Pokrýval silnice a nutil řidiče, aby zpomalili. Sue zatáhla záclonu, půjde domů. Kiro ji sice nabídl, aby u něho zůstala, ale ne. Nechce všechno dělat ještě horší než je. V klidu odejde, asi se pořádně projde městem a vyčistí si hlavu. S touto myšlenkou konečně vyrazila ven.
Od rána se jí nálada rapidně zhoršila. Respektive od chvíle, kdy uslyšela Yuův hlas a pak ho i zahlédla. Díval se na ni a působil tak zvláštním dojmem. Výraz bojovníka, strašně ji připomínal "temného rytíře" z jejího snu. I když si nikdy nesundal přilbu, tušila pod ní obličej Yua. Jak už řekla, výraz bojovníka, co se nedá srazit na kolena mečem, ale pak mu stačí pár mezilidských vztahů a je v háji. Doslova... Najednou už nepřipomínal tvrdou skálu, chvílema to dokonce vypadalo, že zjihl. Vyměkl. Nevím, zda za tím stála ona s Kirem, zda to byl pro Yua takový šok. Nebo za tím vším snad stojí opět Natálie? Těžko říct.. To ví jen Yu. A s jeho povahou nenechá nikoho, aby nahlédl pod skořápku. Bude v sobě všechno dusit. Možná si půjde zaběhat do přírody nebo bude bušit do toho boxerskýho pytle, co dostal od Strifyho s radou, aby si vyléval vztek na tomhle válci a ne na nich.
Sue se rozhlédla a přešla silnici. Rozhodla se, že zamíří do parku. Teď tam bude ticho a klid. Žádný lidi. Jenom ona sedící na lavičce. A bude na ní shora padat sníh. Jak romantické, usmála se. Tohle mají se Strifym kupodivu společné. I když je kluk, rád se zastaví, zasní...
Sue si pohrávala s podobnými představami a ani si nevšimla, že je na míst
. Šla automaticky, nemusela uvažovat. Zná jenom jedno místo, které je schované před zraky kolemjdoucích. Místečko, které zná málo lidí. Tam bude sama.
Ale spletla se. Když se protáhla roštím a zamířila k jedné jediné dobře schované lavičce, zjistila, že na ní už někdo leží. Chtěla se otočit a jít pryč, ale pak jí přišla osoba odněkud povědomá. Pomalu se přibližovala. Tenké kožené kalhoty a tričko do pasu ho určitě nedokázalo zahřát! Na černé vlasy se pomalu snášely sněhové vločky a červené konce už úplně zapadaly. Jak dlouho tu proboha leží?! Musí ho vzbudit, jinak tu zmrzne. Přistoupila těsně k němu, dokonce si i klekla a zatřásla s ním. Nic. Žádná reakce. Sue se trochu zalekla. Odhrnula mu z krku šátek, aby nahmatala tep. Žije, ale každopádně bude pořádně nemocnej.
"Yu!" zatřásla s ním víc. Bez reakce. Najednou na něho dostala strašnej vztek. On si tu jen tak leží, zase dělá kraviny a kdo ho zachraňuje? Ona... Vlastně.. může klidně odejít. Nechat ho tady. Vrátit se ke Kirovi jakoby nic. Nebo jít domů. Ale ne. Nemůže to udělat, i kdyby chtěla sebevíc. Pořád je tu nějaká síla, která ji nutí zůstat dokud nepřijde k sobě. A pokud by nenabyl vědomí, tak ho nějak dopravit do bezpečí....
"Yu! Prober se!!" facka zleva. Nic.
"No tak.." mumlala si pro sebe.
"Yu! Tady nemůžeš ležet!" tentokrát ho štípla do ušního boltce. A očividně tohle zabralo. Yu se na chvíli probral:
"Sue... jsi to ty? ... strážný anděl..." a zase znehybněl.
"Yu!" začala s ním třást. Ale ten už nezareagoval.
"Proč se sakra musíš vždycky ožrat jak prase??!" zaječí ze zoufalství Sue. Co ted bude dělat? Sama ho nedokáže ani zvednout na nohy, natož aby ho dotáhla ke Kirovi nebo někam jinam.
Jedná se o jeho život? Jedná. Takže musí něco udělat. Jo, asi bude zuřit. Ale to se nedá nic dělat, řekla si a pak konečně vytočila Strifyho číslo...
* * *
Věci v místnosti začínají nabývat tvarů. Dokonce na stěně postřehne jakýsi plakát. Zmateně těká očima po místnosti. Kde to jenom je? Čí to je postel? A jak se sem dostal?
Posadí se na lůžku, ale zatočí se mu hlava a žaludek se mu nebezpečně zhoupne. Naštěstí stojí hned vedle postele kýbl.
Poté se mu udělá trochu lépe. Ale hlava ho bolí ukrutně. Už nikdy nebude tak pít! Co ho to sakra zase popadlo, že se ožral?! Začne si mlhavě vybavovat včerejší den. Nevzpomene si na všechno. Občas má solidní okno, pravda. Ale ani množství alkoholu, které mu kolovalo v krvi, nedokázalo vymazat obraz Kira a Sue...
Jak tam leželi.. spolu.. spokojení.. a Kirouš jí držel v náručí. Viděl jeho spokojený výraz, když mohl vnímat její sálající teplo, když mohl cítit její kůži na svý. Nebyl to náhodou právě Kiro, kdo ho seřval a poté i vyhodil z bytu kvůli Sue? A pak udělá to samý... Vyspal se s ní.. Ale na rozdíl od Yua u něho zůstala až do rána. A co hůř. Vypadala taky docela šťastně. Teda pouze do chvíle než jí došlo s kým má tu čest.
Určitě se spolu milovali víckrát. Kiro musel být v sedmým nebi. Sakra!!
Jak dlouho by to asi tajili? Jak dlouho by se potají scházeli? Co když spolu mají něco už mnohem dýl? A vysmívají se mu?! Jeho nejlepší přítel... a ... ona... Sue...
Ne, tohle je příliš velké sousto. Na to, aby ho strávil bude potřebovat ještě hodně času. A kdo ví, jestli na to někdy dokáže vůbec zapomenout. Zrada .. a od Kirouše.. ta bolí dvojnásob.. možná trojnásobně...
Už se mu zase začíná hroutit celej svět... A to od chvíle kdy ji spatřil. To ona je příčinou jeho bezesných nocí, jeho neustálého trápení! Ona stojí za jeho rozchodem s Natálií! I když spíš by jí za tohle měl být vděčný, protože mu konečně otevřela oči.
Možná by Yu pokračoval ve stejném duchu, ale to by nesměl zahlédnout Strifyho s hrnkem čehosi hnusného.
"Vypij to. Udělá se ti líp." podá mu horkou podezřele vypadající tekutinu. Yu si k ní čuchne a má co dělat, aby nehodil další šavli.
"Můžeš mi vysvětlit, cos to zase prováděl?" ozve se Strify a sedne si k jeho posteli.
"Zeptej se svý sestřenice." odsekne Yu podrážděně.
By Linut
