Ze spaní mě vyruší spiklenecké šeptání. V polospánku nedokážu určit o čem se baví, ale poznám Luminora a Strifyho. To se mi nelíbí.. když jsou ty dva spolu, tak to vždycky zavání nějakou nekalostí.. a taky, že jo..
"Budíčeeeeeeeeeeek" zařve najednou Luminor svým hlubokým – mezi náma.. pohřebním - hlasem z plna hrdla do mikrofonu. Nebylo by na tom nic divnýho, kdyby ovšem nebyly všude kolem našich postelí rozmístěný chytře repráky (Strifyho nápad – nad tím není pochyb) a nebylo by půl šestý ráno...
Jen co se vzpamatuju, z toho strašnýho šoku, málem jsem totiž ohluchl, šlehne mě Shin jeho prodlouženejma vlasama přímo přes ksicht. Z toho leknutí se otočil moc prudce a já jsem to schytal.
"Kurva!!" neudržím se a zařvu si taky. Tohle totiž už není možný! Tolik smůly mít ani nemůžu!
"Ticho tam!!" zabručí někdo z pod naší postele??? Nechápavě se nakloním přes okraj a co nevidím... Yu si to ustlal přímo pod náma!
"Teda pánové.. příště můžeme cestovat s jednou postelí...ušetříme aspon místo.." podotkne Strify a nevěřícně zírá na Shina, kterej je namáčknutej až u zdi, mě, jak zírám stále jako Alenka v říši divů na Yua, lebedícího si v tom prachu na tvrdý zemi a na samotného Yua, kterej se ted pokouší vysoukat z toho úzkýho prostoru....
"Spalo se ti dobře?" poštouchne ho Strify, když vidí, jak se zvedá nejdřív na všechny čtyři, pak se chytne za záda, pak se dostane konečně na kolena, protáhne se, přičemž mu křupe snad každá kost v těle a pak se s námahou a hekáním postav
.
"Výtečně... ale chtělo by se to ještě tak půl hodinky spánku.." Tuším co bude následovat, proto taky stačím rychle uhnout, namáčknout se chtě nechtě na Shina, kterýmu málem vyrazím dech (to má za ty vlasy) a pak už jenom sleduju, jak se k nám Yu navtíral.
"To si ze mě děláš prdel, ne?" zaječí Shin. Je na tom asi nejhůř. Z jedný strany zed, z druhý se na něho tlačím já.. nemá kam uhnout. Teda.. já vlastně taky ne.. připadám si jako sardinka.. Mezi Shinem a Yuem.. To je teda kombinace..
"Ale vůbec ne..." zamumlá Yu v polospánku.
"Ne! Ne!! Yu!!" zařveme tentokrát se Shinem oba současně. Ten inteligent totiž už usíná!
"A jste v řiti..." zasměje se škodolibě Strify..
"Počkat.. tohle se musí zachytit.." zmizí najednou Luminor a vrátí se v cuku letu s fotákem..
"To at tě ani nenapadne!!" zařvu na něho, čímž se mi sice podaří vzbudit Yua, ale nepodaří se mi přesvědčit Luminora...
"Hele.. tu dáme na myspace.." zasměje se škodolibě. A já mám vážně dost.
Ovšem pokud jsem si myslel, že už nic horšího mě potkat nemůže, byl jsem vážně trestuhodně naivní osoba. Sotva jsme se totiž stačili vyhrabat z tourbusu a vynosit si zavazadla před hotel, čekala nás menší změna.
"Jak to myslíte, že nám nemůžete dát každýmu svůj vlastní pokoj?"
"Omlouváme se za vzniklé potíže, ale měli jsme menší nehodu a náš počet pokojů není neomezený..."
"Co se stalo?" objevím se vedle recepčního a nechápavě zírám na kyselé obličeje kluků.
"Prasklo jim nějaký potrubí či co a zaplavilo to pár pokojů.. takže ted máme místo sedmi pokojů jenom tři.." otočí se na mě Shin a objasní mi vzniklou záhadu. Peter se ještě chvíli dohaduje se zpoceným recepčním a nakonec z něho vymámí tři klíče.
"Takže uděláme to následujícím způsobem.." začne Peter vysvětlovat, zatímco my si sedneme kolem něho do křesel (Yu na svůj kufr) a sledujeme, jak z toho vyvázneme..
"Máme k dispozici pouze tři pokoje – jak jistě víte – a je nás sedm.. což znamená, že se musíme rozdělit na pokoje po dvou a jeden pokoj bude po třech." sdělí nám svůj plán.
"Vždyť se tam nevejdeme.." začne bručet Luminor nespokojeně.
"Přesně tak.. dva jsou hodně a to nemluvím o tom, že někdo bude muset spát ve třech!" vyjede naštvaně Strify.
"Klídek.. ty pokoje jsou větší.. jasně, že vás nestrčili do těch pokojů pro jednoho.. místa bude dost.. ale tady jde spíš o jinej problém..." poškrábe se na hlavě. Všechny pohledy se stočí k Ulrice. No jistě.. jediná holka. Kam ji nacpat? Nebo spíš ke komu...
"Aby to bylo spravedlivý.." začne opět Peter "budeme losovat.."
"Cože? Jak jako losovat??" vyskočí Luminor jako na pérku.
"O pokoje.. napíšeme na papírky čísla pokojů a každej si jedno vytáhne.. no a pak se podle toho zařídíme.. nic lepšího mě nenapadlo.. a tohle je pode mě spravedlivý.."
"Nebo máte někdo lepší nápad?" otočí se na nás. Všichni do jednoho zavrtíme hlavou.
"Fajn.. takže je rozhodnuto." Ukončí naši debatu Peter a rozhodí na stoleček sedm papírků. Postupně si každej jeden vytáhneme. Popravdě se mi trochu uleví, když si Ulrika vytáhne číslo pět a poté si hned to samý číslo vylosuje i Strify. Takže Ulrika je ze hry, zamnu si ruce. Ted je mi úplně jedno s kým budu na pokoji. Ovšem opět se ukáže, že mi osud nepřeje. Když totiž sebevědomě rozbalím papírek a přečtu si na něm zřetelně "5", pokusí se o mě mrákoty. Já zapomněl, že je jeden pokoj po třech, sakra...
Nezajímá mě, jak dopadli ostatní. Ale Luminor si vylosoval pokoj se Shinem, který si oddechl, že na něho nezbyl manažer a Yu se po zbytek dne tvářil jako kyselej citron, protože na něho na rozdíl od Shina Peter bohužel skutečně zbyl...
"Aspon budeš ostře sledovanej.." utahuje si z něho Strify.
"No právě.. nic lepšího se mi přihodit nemohlo.." žbrblá naštvaně Yu a cestou do svého pokoje omlátí svůj nebohej kufr snad o všechny rohy, co se mu připletou – často i nepřipletou – do cesty.
"Yu.. ten kufr za to nemůže.." proletí kolem něho Shin se svým miniaturním zavazadlem a zapadne za Luminorem v pokoji.
"Tak si to tak neber, Yu... třeba to nakonec dopadne tak, že mě odvolají a ty budeš mít celej pokoj jenom pro sebe..." snaží se ho uchlácholit Peter, kterému neujde Yua otrávený výraz.
"Na zázraky už dávno nevěřím..." zabručí Yu a já i přes svou strašnou smůlu musím zastavit uprostřed schodiště a začít se nahlas smát. Takhle zoufalýho Yua jsem ještě neviděl...
"Jsme tu..." vydechne Strify zničeně, postaví svůj obří kufr na zem a odemkne dveře našeho pokoje. Pustím Ulrike přede mnou a pak se pomalu sunu taky dovnitř. Tohle mi byl vážně čert dlužnej.
"Musíme si ještě ujasnit, jak to uděláme se spaním.." začne Strify. Už ho chci utnout, že mi je jedno, kde budu spát. Ale pak se zarazím a tupě zírám na manželskou postel.
"Tohle má být vtip nebo co?!" nevydržím to. Sakra!! To si jako mám lehnout doprostřed mezi ně nebo co??
"Obávám se, že ne.." zamumlá Ulrike.
"A to jako já mám spát kde???" zaječím na ně až oba poskočí. Očividně jsou zaskočeni náhlou změnou mého chování, ale tohle je na mě vážně moc. Ta smůla se se mnou táhne od chvíle, co jsem poznal Ulrike a ted se už jenom stupnuje. Pokud to půjde dál tímhle tempem, tak mě brzo klepne a domů pojedu v rakvi. No, aspon jednou bych měl svůj vlastní luxus. Nikým nerušenej...
"Klid Kiro.. nějak to vymyslíme.." začne opatrně Ulrike.
"Co vymyslíme?? Jak vymyslíme?? Si myslíte, že budu spát pod postelí nebo mezi váma nebo co??"
"Kiro, nemusíš na nás hned řvát, my za to nemůžeme. Ty pokoje se losovali, takže jsme na tom všichni stejně." Má pravdu, uvědomím si a stáhnu se.
"Pokusím se zeptat na recepci, jestli by nám sem nemohli hodit ještě jedno lůžko nebo tak něco.." napadne Ulrike spásný nápad.
"No vidíš.. to je ono.." přizvukuje jí okamžitě Strify.
"Neboj se.. nějak to vyřešíme.." obrátí se na mě Strify, když Ulrike odejde na recepci vyjednat naše spaní..
"To doufám." zamručím nespokojeně.
"Ale Kiro.. co je s tebou? ... Jsi nějakej divnej.." neujde mu můj postoj k celé věci.
"Nic mi není... jsem jenom naštavanej.. nejdřív mě ráno vzbudíš a ted dostanu s tebou a s Ulrike pokoj! Jinak mi vůbec nic není.." vybuchnu.
"Nevím, co pro ní máš.. náhodou.. Ulrike je skvělá holka. Já ji znám už dlouho." Dobře, tím mě teda zase uzemnil. Chvíli jsem lapal po dechu a pak jsem si šel radši hodit kufr do rohu, aby nám pořád nepřekážel.
To už se Ulrike vracela.
"Tak co?" vyptává se jí hned Strify.
"Dají nám přistýlku..." vydechne Ulrike, je jasný, že běžela, aby nám tu novinku sdělila co nejdřív. Naše pohledy se střetnou. Ten její říká něco v tom smyslu jako "vidíš, nejsem tak blbá a k ničemu, jak si pořád myslíš" a ten můj něco v tom smyslu jako "když sis to tak pěkně zařídila, tak nevidím jedinej důvod, proč bys na ty přistýlce taky neměla spát.. mě tam nikdo nedostane.." Strify náš "oční souboj" rozsekne.
"Dobře... takže abychom se nehádali, kdo bude spát na přistýlce a kdo na posteli, budeme se střídat." Tak ted, jsi to teda chlapče zazdil, ušklíbnu se. Ulrike se na mě neodváží podívat a já mám sto chutí Strifyho uškrtit.
"Nebo máte něco proti?.."
"Jasně že ne.." pronesu značně ironicky.
"Já taky ne.." vloží i Ulrike do své věty dávku ironie. A Strify? Ten si oddychne, protože mu to vůbec nedojde...
By Linut
